MDŽ speciál: Ženy v tanečním sportu
Dvě jedinečné ženy. Dva zcela odlišné příběhy. Jedna láska. Oslavte svátek žen inspirativním rozhovorem s našimi úspěšnými bakovskými trenérkami, Simonou Tejcovou a Elizavetou Slukovou.
Oslavte s námi Mezinárodní den žen
Mezinárodní den žen, který se každoročně slaví 8. března, je událostí neodmyslitelně spjatou s rovnoprávností a genderovou vyrovnaností obou pohlaví. Ačkoliv u nás si tento svátek přivlastnily komunistické režimy jako oslavu pracujících žen, tak úplně první MDŽ se slavilo na začátku dvacátého století v USA jako připomenutí stávky newyorských švadlen za volební právo a lepší pracovní podmínky. Stejnou cílevědomost a odvahu bořit společenské normy najdeme u žen i v tomto století. V tomto článku vás seznámíme se dvěma takovými ženami, které se rozhodly do jisté míry zbořit tabu a zasvětit svůj život sportu.
𝓔𝓵𝓲𝔃𝓪𝓿𝓮𝓽𝓪 𝓢𝓵𝓾𝓴𝓸𝓿𝓪́
Je několikanásobnou finalistkou MČR v Latinskoamerických tancích v amatérské kategorii, vicemistryní ČR v kategorii profesionálů a držitelkou mezinárodní taneční třídy.
Po ukončení své aktivní taneční kariéry se stala váženou trenérkou a porotkyní nejvyšší třídy Českého svazu tanečního sportu.
𝓢𝓲𝓶𝓸𝓷𝓪 𝓣𝓮𝓳𝓬𝓸𝓿𝓪́
Je vicemistryní ČR ve standardních tancích v kategorii Do 21 let, trojnásobnou finalistkou MČR Standard v dospělé kategorii, pětinásobnou mistryní ČR Showdance ve standardních tancích a trojnásobnou finalistkou Mistrovství světa a Mistrovství Evropy Showdance STT. Krom své aktivní taneční kariéry působí jako trenérka v taneční škole COOL DANCE, Rytmus Bakov nad Jizerou a jako porotkyně.
L: Jakou cestou jsi se dostala ke společenskému tanečnímu sportu?
E: K tancování mě přivedla maminka ve věku 5 let. Bylo to jednoduše proto, že se jí narodila holčička, a protože každá maminka chce, aby byla její holčička hezká, tak uznala, že bych se mohla věnovat tancování. Ještě k tomu já jsem byla taková nemotorná a měla jsem vtočené špičky. (smích) Máma se tedy rozhodla pro tancování, akorát ještě nevěděla jaké. A shodou okolností třídní učitelka mého staršího bráchy byla latinská a standardní tanečnice, a protože hezky stála a ladně se pohybovala, tak padlo na společenské tancování. Žádné jiné sporty jsem jinak v dětství nedělala a teprve teď v dospělém věku objevuju rekreačně golf.
S: Začala jsem v tanečním kroužku u pana Kojetína. Chodila jsem tam jednou týdně a bylo to na podnět mojí maminky, která chtěla aktivitu, při které se budu hýbat. Taneční klub v Modřanech byl zrovna nejblíže. Se soutěžním tancováním jsem začala dost pozdě, asi ve 12 letech, protože se vyskytla příležitost mít tanečního partnera a já to prostě vyzkoušela. Jiný kroužek zaměřený na sport jsem neděla, ačkoliv jsem ve škole byla dobrá třeba taky v atletice, nebo gymnastice. Nebylo pro mě tedy nic těžkého začít s tancováním. Krom tancování jsem měla taky hodně uměleckých kroužků.
L: V čem je tento sport pro tebe unikátní?
E: Taneční sport je pro mě unikátní v tom, že dává neustálou možnost se rozvíjet. Je to také spojení sportu a umění. Zní to sice banálně, ale je to tak. Důležité jsou tu emoce, projevy a estetika. Nikdy tu nebude úspěšný pár bez žádného emočního projevu. Pohybově ošklivý pár taky nebude nikdy úspěšný. Je to hezké na koukání a zároveň je to sport.
S: Já si myslím, že je to tím, že je pořád co objevovat. Není to jen tak, že se něco naučím a opakuju to dokola a donekonečna, ale v tancování se učím nové a nové věci, Nutí tě to přemýšlet, posouvat se někam dál a víceméně tanec mě pořád překvapuje i dál. (smích) Je to zajímavý stimul nejen pro tělo, ale i mozek.
L: Jaká je náročnost takového vrcholového sportu?
E: Tancování je zvláštní sport, který se dá dělat rekreačně, řekněme půlvrcholově i vrcholově. Náročnost vyloženě vrcholového sportu pro páry, kteří dělají jen (doslova) tancování, je velká. Za prvé, velmi náročná je fyzická aktivita na soutěži. Zatančit dobře pět tanců na soutěži a „neumřít u toho“, už to není tak jednoduché, byť to vypadá. Někdo si řekne jen kroutí zadkem, nebo ve standardu mají lokty nahoře, ale ve skutečnosti to není tak snadné. Je to spojení flexibility, síly, výdrže a herectví. Protože člověk potřebuje udělat dojem, že ho to nic nestojí. Co se týče hodin na tréninku, to je velmi individuální. Když někdo potřebuje zvýšit konkrétní složku potřebnou k tanci, třeba flexibilitu, tak se ty hodiny rychle nasčítají. Proto uvést přesné číslo úplně nejde. Tancování je taky náročný sport na koordinaci, s tím jsem třeba měla já oproti svému partnerovi problém. Důležitá je při tréninku produktivita, dát ze sebe maximum.
S: Náročnost? Záleží, jak moc se tomu chce člověk věnovat. Každý si to může řídit podle sebe. Když chceš tančit 2 hodiny týdně, můžeš tančit 2 hodiny týdně. Když chceš tančit vrcholově, musíš to dělat každý den. Takže třeba naše příprava se skládá ze samostatného tréninku každý den, tréninků se zahraničními lektory, nebo na zahraničních kempech. Krásné je na tom ale to, že si to každý nastavuje podle sebe, jak moc se chce zlepšovat a kolik času tomu věnovat.
L: Co tě tancování naučilo?
E: Tancování mě naučilo spoustu věcí. Prezentovat sebe. Nebát se lidí. Vystupovat před lidmi. To mě hodně naučilo učení, zavolat někomu pro mě předtím byla nejhorší věc. (smích) Dále chovat se hezky, nehrbit se, ovládat chůzi na podpatcích. Když se třeba někam musím projít, tak u toho chci vypadat sebevědomě a třeba i tím zapůsobit na ženy a muže. A mezi námi, zapůsobit na dámy je mnohdy mnohem těžší než na chlapy. (smích)
S: To by mohl být dlouhý seznam. Všechno. (smích) Ve všech oblastech života. Takže od fyzické zdatnosti po flexibilitu, kooperaci v týmech a páru přes estetické cítění a vyzařování, prezentaci, sebevědomí … Ten seznam by mohl být nekonečný. Jelikož vedeme i taneční školu, tak bych mohla přidat grafiku, reklamu, marketing a další obory.
L: Jaká je podle tebe role partnerky v tanečním sportu?
E: Role partnerky je velmi důležitá. Řekla bych, že párový sport je trošku zvláštní matika. 1+1 = 1. Ať je každý jakýkoliv, partnerka bez partnera, ani partner bez partnerky v párovém sportu neexistuje. Oba jsou si rovni a navzájem se respektují. Když se ten druhý chová nemístně, tak je těžké ho respektovat a spoustu párových věcí tak nemůže dobře fungovat. Rada ode mě do tancování a možná i života (smích) je respektovat druhého, jeho názory a pocity. A samozřejmě je také důležitá komunikace, když něčemu nerozumím, tak se zeptám svého parťáka a on mi ideálně poradí, nebo když ani jeden z nás neví, tak to společně vyřešíme.
S: Asi být krásná a usmívat se. Ne, dělám si legraci. Já si myslím, že se ty role tolik neliší. Taková ta představa, že partner vždycky vede pár a partnerka se vždycky nechá vést, úplně neplatí. Já si myslím, že by to měl být spíš dialog. Takže by měla probíhat nějaká komunikace v páru, i neverbální. V první řadě, jsme vždycky tým a každý do něj můžeme přispět svými silnými stránkami. Pravděpodobně u nás žen to může být, že jsme krásné a u mužů zase to, že jsou silnější. Ale když se naučíme využívat silné stránky toho druhého, tak si myslím, že ten pár může být jedinečný a posílí ho to.
L: Je tancování spíše sport pro ženy?
E: Tancování je podle mě sport jak pro muže, tak pro ženy. Já si myslím, že je to pro oba stejné. Asi ve společnosti panuje přesvědčení, že je to spíše pro holky. Že je to ženské, a když tančí chlap, tak to není úplně normální. Přesto i v historii najdeme různé bály, na kterých tančili šlechtici a bylo to uznávané. Dobře, líčení a některé úbory se mohou zdát přes čáru, ale v dnešní době už nic není divné. Když si například vezmeme, jak se líčí a upravují televizní moderátoři, tak to už nám přijde normální. Takže to chce jen čas. Důležité v tancování je dodržovat nějaké rozumné hranice. Navíc kluci tanečníci mají v tancování jedinečnou možnost potkat a zatančit si se spoustou krásných a talentovaných žen. A dobrá komunikace v tanečním párů může být i přínosná do budoucna.
S: Já si myslím, že tancování je určitě pro ženy ideální volbou. Pro nás je to podle mě mnohem fyzicky náročnější než pro muže, protože my vždycky musíme tancovat na maximum našeho partnera, kdežto partner by měl tancovat spíš na naše maximum. My jsme ty, které do sportu přinášíme to krásné, takže z toho vlastně děláme umění, aby se na to i potom hezky koukalo.
L: Co je pro tebe v tancování největší výzvou?
E: Udělat to, co mi nejvíc nejde. Překonat sebe, nebýt líná, jít si za svým cílem, ať už může být jakýkoliv. Měla jsem třeba studentku, pro kterou bylo náročné se na soutěži usmát. Pro někoho je výzva vyjít s partnerem. Pro mě bylo největší výzvou překonat nejistotu a pochybnosti vůči sobě a zatančit před lidmi. Chtěla jsem být hezká, působivá, ale bála jsem se. Bylo pro mě tedy výzvou vyjít na parket a zatančit tak, aby si o mě ostatní mysleli, že jsem krásná a talentovaná. Co se týče trenérských výzev, tak v poslední době jsme měli za cíl dostat náš pár na Mistrovství Evropy, což se povedlo. A často také bývá výzvou udržet taneční pár pohromadě. Jsou případy, že spolu vypadají a tančí dobře, ale třeba se nesnáší.
S: Donutit se i v dny, kdy se na to necítím. Případně do toho motivovat i naše svěřence. Takže nejtěžší je jim vysvětlit, že je potřeba trénovat poctivě a systematicky. Tvrdá práce přináší výsledky a nikdy to není tak, že by vám dobré výsledky spadly do klína samy od sebe.
L: Máš v tancování nějaký vzor?
E: Když jsem ještě aktivně tančila, tak pro mě byli vzorem nejlepší aktivní tanečníci. Aktuálně je pro mě v tancování vzorem můj manžel Pavel Sluka. Když mě třeba napadne něco nového v tancování, tak on je tím prvním, se kterým to proberu, protože si velmi vážím jeho pohledu. Vím, jak funguje a jaký je, a za to vše ho respektuji a obdivuji.
S: Já přímo taneční vzor nemám. Snažím se inspirovat hezkými vlastnostmi, myšlenkami nebo projevem lidí, co mě zaujmou. Můžou to být jak naši trenéři, tak i krásné šaty na parketu. Takže vzor přímo nemám, ale ráda se inspiruji svým okolím.
Našim bakovským tanečnicím děkujeme za rozhovor a všem ostatním ženám dnes krom prožití krásného svátku chceme popřát, ať se jako protagonistky tohoto článku nebojí plnit své sny a přání! ✨ S těmi tanečními vám rádi pomůžeme v naší taneční škole COOL DANCE, kde najdete širokou nabídku kurzů právě pro vás, první lekce je navíc zcela nezávazná.
